Závislost na opalování

Ráda se vyhříváte na sluníčku? Řídíte se tím, že s tmavou kůží vypadá člověk štíhleji a tak nějak lépe? Pak si dejte pozor nejen na spálení a vznik kožních nádorů, ale také na závislost. Ano, i na opalování můžete být závislá. Jak to poznat a co s tím?
Text: Zdenka Tomanová

Trend opálené kůže nejvíce letěl v devadesátých letech a po roce 2005 začal upadat – jednak kvůli stále častěji se vyskytující rakovině kůže a jednak kvůli tomu, že tehdy lékaři poprvé začali varovat i před závislostí. Přesto i dnes, téměř po deseti letech, existuje velký počet žen, které každou mož- nou chvilku tráví na sluníčku, a když sluníčko nesvítí a neopaluje, běží do solária. 

„Je prokázáno, že když člověk navštíví solárium, tělo uvolňuje endorfiny, což jsou hormony, které produkují stejné pocity euforie, které lákají narko- many a alkoholiky,“ vysvětluje americký derma- tolog Anthony Peterson. Závislost na opalování, tedy takzvaná tanorexie, se často připodobňuje také k anorexii, někdy se také obě nemoci objevují zároveň. Při anorexii má člověk pocit, že je stále moc tlustý a měl by hubnout. Při tanorexii se zase domníváte, že vaše kůže pořád není dost hnědá, neopálená pleť se vám hnusí, a to nejen na sobě, ale často i na druhých. Jste-li závislá, odmítáte hezký den strávit kdekoliv jinde než na sluníčku v plavkách, možná kvůli tomu odmítáte třeba výle- ty se svými blízkými, zanedbáváte práci, případně všechny peníze utrácíte za solárium, nebo celý rok raději téměř nejíte, jen abyste mohla na co nejdelší dobu odjet k moři. 

Chcete vědět, jestli patříte mezi „závislačky“? Přečtěte si celý článek v srpnové L'amour na straně 40-42.

Kategorie: