ZOŠA KINKOROVÁ „Šťastní lidé jsou krásní a dlouho mladí.”

Od nepaměti vzhlíželi lidé k hvězdné obloze a hledali v tajemných světlech v dálce odpovědi na otázky, týkající se jejich života. Podobně jako nyní my...

TEXT: Miloš Matula

 

Cesta k dnešní jednoduchosti astrologických programů byla ale trnitá, nicméně nesmírně zajímavá. I o tom vypovídá nová kniha Dějinami za poznáním astrologie legendy české astrologie Zoši Kinkorové, kterou napsala společně s terapeutem a spisovatelem Milošem Matulou. Ten, protože jí bohužel její současný zdravotní stav nedovoluje stýkat se s novináři, ji jako její dlouholetý přítel požádal o rozhovor.    

 

Zošo, napsala jste polovinu naší společné knihy – proč jste se rozhodla přiblížit čtenářům zrovna historii astrologie?   

Téměř celý život se zabývám astrologií. Vždy mě zajímalo, proč, nač, jak... Během let jsem kromě svých dalších knih sepsala i toto útlé dílko v domnění, že jej přidám k nějaké své knize a nebo ještě něčím doplním. Jak šel čas, tento text stále zůstával u mne doma v deskách nedokončen. Musím přiznat, že jsem tak trochu podlehla vašemu dlouholetému přemlouvání, že bychom měli tuto knihu dokončit a vydat. A jsem taky ráda, že doslov napíše i Zdeněk Bohuslav, náš známý astrolog. Jeho text se mi líbil, a tak jsem ho požádala, zda by bylo možné jej použít na závěr knihy s tím, jak se astrologie vyvíjí dnes a kam směřuje.    

 

Kde jsou tedy počátky astrologie?  

Vím, namítnete, že to bylo v Egyptě, na který jste přeborník, ale z mých výzkumů a z vědecky podložených studií je tomu patrně jinak. Již ve starých učebnicích se dočítáme, že „astrologie měla svůj původ v Mezopotámii, odkud ji převzali Egypťané a posléze Řekové a Římané“. Jak je to tedy podle vás s tím Egyptem?    

 

Podle jednoho z mých učitelů se astrologie, která se neodlišovala od astronomie, praktikovala již v předdynastickém Egyptě – ostatně, píši o tom také i v této knize. Ale teď Egypt prozatím vynechme...  

První na světě koncipovali astro logii Sumerové. Podle tabulek, které se podařilo najít v Aššurbanipalově knihovně v Ninive a rozšifrovat až v poslední době, můžeme dnes snadno stanovit dobu jejich původu, a to na 2340 let před Kristem, tedy podle postavení jarního bodu vzhledem k postavení hvězd v Zodiaku v tehdejší době.    

 

Říká se, že Gilgamešův epos je nejstarší astrologickou učebnicí...  

Podle vlastní výpovědi krále Aššurbanipala byly tyto tabulky jeho největším sběratelským po - kladem a těšilo ho, že v nich má písemné záznamy o potopě světa. Gilgamešův epos vypovídá o historii Sumerů a je to něco jako na světě nejstarší astrologická učebnice. Sumerské tabulky obsahovaly rovněž věštecká pravidla starověku a z těchto textů nalézáme mnohé ještě v astrologické literatuře nové doby, v mundánní i hodinové astrologii.    

 

Další kapitolou v knize je Řecko...  

V Řecku se astrologie rozšířila teprve po roce 500 před Kristem, kdy Empedokles učil o čtyřech živlech – vodě, vzduchu, ohni a zemi (495 př. Kr.). Sokrates (470 až 399 př. Kr.) jako první kázal, že člověk je mikrokosmem, který zrcadlí makrokosmos. Pythagoras sepsal Harmonii sfér a Platón, ovlivněn Pythagorovou kosmologií, formuluje obraz světa.    

 

Co byste, Zošo, řekla o římské astrologii?  

V Římě byli v době císařství astrologové velice oblíbeni. Ovšem, výsledky jejich předtuch byly závislé na náladách císařů. Tiberiovi byl při jeho narození předpovězen skvělý osud, takže se obklopil astrology, které římský satirik Juvenalis nazval chaldejským stádem. Ale římská astrologie se nám stále ještě prolíná s Řeckem i Egyptem...    

 

Určitě bychom měli zmínit arabskou astrologii...   

Po rozpadu Římské říše nebyl v Evropě pro astrologii prostor, zato však se o její rozkvět po - staral arabský svět příchodem duchovního vůdce Mohameda. Díky arabským myslitelům se poznatky o astrologii dochovaly do středověku.    

 

Kategorie: