BÝT TAK SAMA SEBOU!
„Jsme zvyklí si myslet, že proto, abychom mohli udržovat vztah s druhými, abychom mohli být přijímáni, musíme takříkajíce zapomenout sami na sebe, musíme se odříznout od svých pocitů, odstřihnout se od sebe, odcizit se sami sobě. Abychom byli milováni, musíme dělat nikoli to, co cítíme, ani to, co bychom chtěli, nýbrž to, co chtějí druzí. Nevěříme, že bychom mohli být milováni takoví, jací jsme, ale jedině takoví, jakými by nás chtěli mít druzí.“ To praví výňatek z anotace knihy Přestaňte být hodní, buďte sami sebou s podtitulem Jak být s druhými a přitom zůstat sám sebou francouzského spisovatele Thomase d’Ansembourga (vydalo nakladatelství Rybka, Rybkapub.cz). A tato kniha se stala bestsellerem! Od roku 2001 se jí jen ve Francii prodalo přes půl milionů výtisků, dílo bylo navíc přeloženo do šestadvaceti jazyků. Že bychom snad právě v této oblasti potřebovali nejvíce pomoc druhých? Klíčem k tomu, abychom zůstali stále ve své kůži, je komunikace. Je jen na vás, kolika věcí jste ochotna vzdát se ve prospěch partnera. Otázkou zůstává – opustí on také to, co má rád, protože ví, že to nemůžete vystát? Vy jste s ním splynula, ale on kvůli vám není ochoten přestat kouřit? Co víc, ani množství cigaret omezit? Položila jste si někdy otázku, jestli dostáváte alespoň stejnou měrou to, co sama vztahu odevzdáváte? Dejte si pozor, abyste v životě neobětovala věc, která je pro vás opravdu důležitá! Partner, pokud mu na vás opravdu záleží, by měl vaši vlastní identitu jen podporovat, ne ji potlačovat. To samé se pak v tomto případě očekává od vás.
VŽDYCKY JE NA VÝBĚR
„V jedné divadelní hře, kterou jsem viděl v Montrealu v roce 1999 (název i autora jsem zapomněl, ať mi autor promine!), jsem slyšel: „Když se dozvíte, že sousední kmen se proti vám chystá do války, máte na vybranou pouze z těchto tří možností: Buď co nejrychleji utéct, nebo se taky chystat do války, abyste ho mohli co nejrychleji napadnout, anebo mu jít neozbrojení v ústrety a doufat, že si padnete do náruče. Tutéž volbu máme v našich manželských, rodinných a školních bitvách nebo v etnických, náboženských, politických a ekonomických válkách – můžeme zaútočit, utíkat, či jít druhému vstříc...“ píše ve své knize d’Ansembourg. Nezapomínejme, že máme vždycky na výběr! Ano, dělejme kompromisy, ale co když zjistíme, že tvoříme víc kompromisů než realizací vlastních plánů a přání? A co když už pak děláme jen a pouze kompromisy? Není na čase něco s tím udělat a dostát oněm realizacím, našim realizacím života?