Úprk domů
Paradoxně se totiž ani pracovní nasazení a rychlost plnění úkolů nezlepšila, naopak. Můžete sice během okamžiku zastihnout kolegu na opačné straně místnosti a stačí vykouknout, abyste měli kdykoliv přehled, kde se právě ten či onen nachází, ale právě to se ukázalo jako hotová brzda žádané efektivity výkonu. Manažeři a pracovníci na zodpovědnějších postech začali paradoxně využívat práci z domu, aby se na důležité záležitosti mohli skutečně soustředit. Do svého transparentního pracovního působiště docházejí zpravidla jenom na porady nebo proto, aby vyřídili korespondenci, telefony, podepsali dokumenty a absolvovali nezbytné pracovní schůzky. Neustálý šum a hlasy většina pracovníků v open spacech označuje za frustrující. Výjimkou není ani zvyšující se agresivita mezi kolegy a častější konflikty. Stačí k tomu samotný fakt, že je někdo při práci zvyklý na kulisu ve formě rádia, což druhým přijde bezohledné, až sprosté. Jiný zase vybuchne, když dorazí do práce, a než si stihne svléknout kabát, vrhnou se na něj všichni přítomní s pracovními úkoly. Potřebujete zkontrolovat důležitý dokument nebo prezentaci? V open space nad ní můžete strávit namísto deseti minut celou hodinu. Pokud totiž někde poblíž sedí kolegové, kteří se zrovna vesele baví a hurónsky smějí, nebo se někde na patře zkrátka nachází neúnavný žvanil – nemusí křičet, stejně ho uslyšíte. A nasaďte si sluchátka, když vám neustále drnčí telefony nebo musíte průběžně konzultovat nové úpravy u počítače kolegy! Už dávno vyšlo najevo, že rychlost komunikace, kterou si lidé od open spaců slibovali, není vyšší, než tomu bylo u běžných kanceláří. O efektivitě ani nemluvě.
Stůňu, stůněš, stůněme…
Hromadná pracoviště v open spacu proklínají ale také lékaři a hygienici. Ti je označují za nejrychlejší způsob předávání bacilů a infekcí. Špatná kvalita vzduchu a ozón z kopírek na zdravotním stavu pracovníkům rovněž nepřidají a jsou navíc častou příčinou únavy i stresu. V období chřipek a nachlazení se ke všemu každý bacilonosič v open spacu stává pro kolegy hrozbou podobnou zbrani hromadného ničení. Lepší to ale není ani v letních měsících, kdy bývají výkyvy v klimatizaci a venkovní výhně doslova propastné, pomineme-li fakt, že v prosklených prostorách často dochází k přehřívání vzduchu a zaměstnanci se tam cítí jako ve skleníku. Samotná klimatizace navíc nahrává alergiím.
Pochopitelně se žádný výzkum, který potvrdil negativní důsledky otevřených prostor na výkonnost, nezaměřil na jediné a nejzásadnější pozitivum celého projektu – jde o nejlevnější způsob, jak nacpat co nejvíce lidí do co nejmenšího prostoru. Tento benefit je z hlediska nákladů pro velké společnosti stále klíčový. Nezbývá tedy než doufat, že lidé na kompetentních místech přijdou brzy na to, že jde o úspory za pří liš velkou ‚cenu‘ a na příliš velký úkor duševní pohody i spokojenosti zaměstnanců. Aneb jak řekla kdysi Virginia Woolf: To, co člověk opravdu potřebuje, je jednoduše vlastní prostor. Do té doby vám, nešťastníkům z open spacu, nezbývá než zkoušet nové a nové špunty do uší nebo si sestavit vlastní album uklidňujících zvuků přírody, které si kvalitními sluchátky alespoň po určitou část pracovní doby můžete pouštět...