Vlaková babička
Druhá babička, moje maminka, je už v důchodu, dva roky byla s námi doma a nedávno si našla brigádu. Jsem jí moc vděčná za to, že mi pomohla s mými dětmi, když byly úplně malé, a je mi jasné, že už chce zase mezi lidi. Mnohokrát mi nakoupila jídlo nebo zajela do obchodu, když jsem třeba potřebovala nové kalhoty pro Štěpána. Zkrátka, někdy hlídala a jindy mi dělala ‚zásilkovou službu‘. Byla to opravdu neocenitelná pomoc. Občas mi vyzvedne děti ze školky nebo je vezme na výlet vlakem, protože my je pořád vozíme autem. Jak známo, děti milují vlaky, pro ně je to obrovská atrakce. Štěpán miluje pohádky o Mašince Tomášovi, takže ho jen mrzí, že dnešní vlaky už netáhne parní lokomotiva a že jezdí na elektřinu. Ale když se jde k babičce podívat na počítač, na kterém mu babička pouští právě mašinky, technický pokrok mu nevadí. A babička u něho celou dobu sedí a povídá si s ním, na to já těžko hledám čas. Začala jsem zase pracovat, takže ráno odvedu děti do školky já, nebo častěji jejich tatínek, odpoledne je vyzvedávám. Není to snadné, protože musím odejít z práce brzo, takže jsem si s našimi babičkami domluvila, že když to půjde, jednou nebo dvakrát v týdnu budu pracovat déle a o děti se společnými silami postarají ony.
Babičky v domě
Jojo, dvě babičky a ještě v domě, to je neskutečná výhoda. Když potřebuju jít nakoupit nebo ke kadeřníkovi, tak mi děti vždycky pohlídají. A důležité je, že v jejich prostředí nemusím Štěpána a Zuzanku nikam vozit. V létě je vypustím s babičkou na zahradu, kde už sedí ‚stará babička‘, takže jsou na ně dvě.
Pokud jde o výchovu dětí, tak nemáme problém, protože obě babičky vědí, že si do ní nenechám mluvit. Jen občas něco utrousí – třeba mne nutily, abych děti od roku posazovala na nočník. Jenže Štěpán to nechtěl a já si myslím, že právě k tomuhle se dítě nemá nutit. ‚Stará babička‘, když děti zakašlou, okamžitě radí: „Nechoď s nimi ven, pořádně je oblékni...“ nebo jim pořád nasazuje bačkory, aby měly teplo od nohou. Fakt je, že díky svým zkušenostem má přehled, takže právě když děti onemocní a já si s nimi nevím rady, jdu za ní, aby mi poradila. Není nad to, mít babičky po ruce. Když byly děti malinké, babičky mě častovaly svými ‚babskými radami‘, které se sice pokaždé nehodily, ale jindy zase náramně pomohly.
Jsme v domě vlastně čtyři generace žen. Kuchyň máme každá svoji, a pokud nejde o nějaké oslavy nebo svátky, vaříme si každá pro sebe, ale ‚staré babičce‘ tu a tam uvařím. Za tu rajskou polívku. Mohlo by se zdát, že čtyři ženské v jednom domě bude pěkná mela, ale my si krásně vycházíme vstříc. A můj muž si nejspíš připadá jak v ráji obklopený láskyplnou péčí – a právě proto, že je to zatím jediný dospělý chlap v domě, má nakonec vždycky hlavní slovo!
Petra Klimentová z Prahy, Štěpán a Zuzanka (5+4 roky)
Málokterá máma má čas celé dny vyprávět dětem pohádky a povídat si o všem možném. Babičky mají nejen spoustu času, ale i svatou trpělivost...
